Uplynulý týden byl hlavně o přežití. Žádná přehnaná očekávání.
Všechny tři děti doma, já v násobně větším pracovním nasazení než obvykle, Luk klasicky přes den práce.
Zvládla jsem tři blitzkrieg workouty po pracovní době, Luk si předplatil členství v jedné místní cvičárně a s pokřikem: "Budu to dojit, dokud mám to počáteční nadšení!" tam každé ráno na 6.15 naklusal a veselil se se stejně střelenou bandou zpocených dvojnožců.
Myslím, že tento týden už to tak žhavé nebude. I když už v úterý přede mnou zatínal bicepsy, jestli to jako vidím?!?
Tovižejo!
Tak kdoví.
Drobná nevýhoda aktivně sportujících rodin spočívá v obřích hromadách špinavého prádla.
Máme nemilé podezření, že dírou ve zdi, kterou jsme udělali ve snaze vypátrat, proč máme v šatně mokro, nám teď do domu lezou škorpióni. Amelinka jednoho našla v šuplíku s oblečením. Trochu doufám, že to povede k tomu, že si všichni začnou víc uklízet (a vytřepávat oblečení a boty), ale spíš si myslím, že se jim jen zbystří vnímání drobných pohybů na periferii.
Ostatně, zatím se naše děti obecně projevují jako smečka schopná čelit nejedné životní výzvě, tak o ně nemám strach.
Zdá se, že dokončení zdi v chodbě se blíží. Luk měl konečně všechno potřebné k dispozici a celý víkend se aktivně ňoumal v elektřině a zavírání děr. Máme nová světla, zásuvky, vypínače... a ano! I tu dlouho chybějící stěnu. Další krok by měl obnášet obroušení zdí a stropu, naplácání blátíčkem, aby byla zeď hladká, a malování.
Posouváme se, jupí!!!
No a samozřejmě se zase něco muselo vyoslit, abychom neusli na vavřínech. Začla se nám boulit a vyskakovat prkna na terase. Jedno se po dlouhém přemlouvání nechalo ukacat k přivrtání, další ze sebe nechalo udělat ementál, ale asertivně zůstalo zvedlé.
Až když jsem začla v duchu přemítat, kolik ran sekerou by ta dřevěná vochechule přežila, Luk hlásil vítězství.
Pavouci jsou natolik uvaření, že už se ani neobtěžují utíkat, když jdeme kolem. Doufám, že to bílé, čím jsou pokrytí, nejsou vajíčka, a že se na nás zítra nerozprsknou jako konfety.
Strom života, původně koupený do zádveří.
Zahrada si taky vede překvapivě dobře. Na to, že při řízení už používáme chňapky... Zeleň drží!
Cíl přežití byl splněn, neuchýlili jsme se k žádnému fast foodu, a i to prádlo bude dnes vyprané a uklizené!
Mimochodem, toto jídlo si odneslo název "bacon bread". Byla jsem tak ohromená, že moje vlastní děti neznají sekanou, že jsem je v tom nechala. Bacon bread. Wow.
